Proč chudí zůstavaji chudí

Proč jsem chudý? - ptají sami sebe milióny lidí.

Já vám řeknu proč.

Důvodem 1 proč chudý zůstanou takové celý život.

Vždycky jsem se divila, jak chudí stále ospravedlňuji svou chudobu.

"Nemohu začít podnikat, protože nemám počáteční kapitál." (Ačkoli většina bohatých začíná s nulovým kapitálem).

"Nemohu vydělávat více peněz, protože mám děti." Slyšela jsem příběh jedného účastníka, otec kterého obvinil, že je chudý a řekl mu: "Mám tebe, nemám čas vydělavat peníze."

A jiné podobné výrazy.

Lidí přesvědčily sami sebe být chudé!

A co je důležité: oni přestali snít!

Koneckonců, každý člověk má představivost, jak chudý tak bohatý. Ale proč chudý ne sní o bohatém životním stylu?

Já odpovím vám na tuto otázku, protože jsem byla taková.

"Proč snít, jestli stejně se to nestane stejné v blízsi budoucnosti se to nestane?"

"Proč snít když stejně teď mám hodně práce?"

"Musíme se dívat pravdě do očí"

A stručně: já jsem ne snila protože jsem nevěřila.

Proč jsem chudý? - ptají se chudý.

Víra je rozhodujícím faktorem.

Lidí sami sobě nedovolují být bohatý!

Oni nesní, protože mají strach že zklamání.

Lidí už mockrát chtěli a nestalo se nic, že oni přestali chtít. Nás mozek se snaží vyhnout bolí. Tak lidí dělají asociace přání a bolesti a přestávají chtít. Řeknu po pravdě - u mne to taky tak bylo.

Moje velice silné přání "htit" se rozbilo ještě v dětství, když jsem rozuměla že nemá smysl chtít něco, protože rodiče mi to stejně nekoupí protože nemají takové peníze. Chodne mě to bolelo, když na Mikuláše jsem šla do školy a moje spolužáci se chlubili velkima autama, hrackama, a já jsem dostala maličké lego. Hodně jsem měla řada Lego, i když jsem ho dostávala jako dárek byla jsem hodně šťastná. Ale vždycky jsem snila o větším nebo obrovském Lego. Měla jsem velmi rozvitou fantazii. Tímto způsobem ještě ve svém detsvi jsem zavřela svou touhu chtít.

Na co jsem myslela?

Na co myslí člověk, kdo zapomněl, jak snít?

O problémech!

Já jsem pořád řešila problémy. Můj mozek byl zaneprazneny řešením problémů, i když jejich řešení nevede k bohatství! Já jsem řešila jeden problém a tvořila jiný problém.

Mozek si vzdicky najde práce. A jestli ty mu nedáš důstojnou cíl, on si najde problém (nebo ho vytvoří) a bude to řešit.

Tak jsem běžela v zamknutém kruhu několik let: tvořila problémy - řešila problémy, tvořila nové problémy - řešila problémy....

A pohyb dopředu nebyl!

Proč bohaté stále bohatnou?

Jeden z důvodů je v tom, že pořád sní. Oni pořád se ptají - Kde mužů utratit peníze? Kde mám peníze investovat? atd.

Bohaté lidí mají rady utrácet peníze.

Chudý lidé cítí bolest a ztrátu, když utrácejí peníze.

Tak teď se vrátím ke představivosti.

Víš, proč snění Bolí?

Podvědomí nerozlišuje reálné události ot imaginárních.

Když sníš, ty se potápíš do jiného světa. A když se vrátíš do reality - se vracíš do absolutně jiného světa. Vytváří se konflikt dvou světu. A člověk cítí diskomfort, emocionální bolest. Nás mozek se vzdicky snaží udržet nás v zóně komfortu, tzn, aby jsme byli v rovnováze. A tady my opačné - vyvádíme se z rovnováhy, snazejic se o to, co nemáme.

Každé přání, jakákoli touha, sen, vyvádí člověka do stavu nepohodlí. A aby dosáhl to přání nebo sen, člověk musí vyrůst jako osobnost. Růst vždycky znamená překonat odpor. A především odpor starého sebe.

Když jedeš autem, ono překonává odpor vzduhu. Raketa, když vylítne, překonává odpor gravitace a odpor vzduhu.

Když člověk roste, taky překonává odpor.

Problém není to, že to bolí. Problém je to, že člověk má strach z té bolesti a nechce ji překonávat.

Učit se chodit taky bolí, protože pořád padáš a odřeš si kolena. Ale lidí můžou chodit. Děti jsou smělejší, než dospělé. Oni jsou připravené překonávat bolest.

Všimnul sis že děti často pláčou? Oni nemají strach z bolesti, protože pláčou, vypláchnou si vsechnou tu bolest a jsou zase vesele. Dospele přestali brečet, protože ; predsvecili,že dospělé musí být silné. I výsledkem je, že dospěli místo toho aby vybrečeli tu bolest, ji nechavi v sobě. I ta bolest žije v nich celý život. Není divu že dospělé se pořád boji bolesti a myslí jak se ji vyhnout. A ten strach je tedy největší nepřítel člověka.

Včera jsem měla rozhovor s jednou paní. Ona má velký obtížnosti se sny. Nejen že sama nesní, ale ona taky nedovolí manželovi snít. Když její manžel začíná mluvit o snech, ona hned převede koncerzaci do jiného směru.

Tak když jsme si chvilku popovídali se ukázalo, že jeden z důvodů, proč nesní je že ona neví jak dosáhnout svých snu. Sny jsou tak velké, a její situace není v nejlepším stavu. Ona se dívá na své sny, na svoji realitu a nevěří, že je možné dosáhnout ty sny. Člověk se ptá - proč jsem chudý? Tak takový jednoduchý důvod vezme člověkovi schopnost snít.

Ale když se zeptáme úspěšných lidí, nikdo z nich nevěděl jak bude dosahovat své sny. Plán akce přišel jen po tom, když ten sen se pevně usadil v jejich hlavě. Podle své zkušenosti, mužů říci, že já jsem nikdy nevěděla jak dosáhnu své největší sny. Jak dosáhnout malé sny jsem vzdicky věděla.

My nemůžeme vědět jak nás vesmír povede k naším sněm. Ale my můžeme vybírat své sny. Lidí nemají dost odvahy. Jestli neznají cestu, oni se toho vzdávají. To je směšné a hloupé.

Oni nedovolují sami sobě prolomit začarovaný kruh chudoby protože mají strach podívat se mimo svoji komfortní zóny, boji se jít do neznámá!

A teď té vyzývám:

Vem jeden svůj velký sen a rozhodní se ho dosáhnout!

Neříkej že nemáš sny! Já vím že máš. Jen se bojíš že se budeš muset změnit. A ten strach té zastavuje!

Neříkej že nevíš jak to dosáhnout! Protože nikdo nevěděl jak dosáhnout své velké sny.

Neříkej že nemáš čas, peníze nebo možnost, protože ty víš že lžeš sobě.

Právě teď nápis: Rozhodují se dosáhnout svůj sen!

Budu velice šťastná, jestli napíšeš co to je za sen.

Timpadem ty se rozhoduješ veřejné! I už nebude cesta zpátky!

Rozhodnutí je 50 % cesty.